Planeta Země útočí

Naše matička Země si i letos trvá na svém.  Pokud budou čeští „ekozločinci“ – zemědělci – tvrdošíjně pokračovat v pěstování řepky, kukuřice a brambor, těchto krajině a všemu živému nepřátelských plodin, bude nás sušit a škvařit jako v pekle. Musil jsem si sednout k internetu, abych pochopil, jak se věci mají:

„Řepka a kukuřice na bionaftu a bioplyn zabírají půdu a ničí krajinu.“ (HOBBY.cz)

„Eroze ohrožuje půlku české zemědělské půdy, mohou za to i obrovské lány řepky.“ (S Zprávy)

„Na horách se postavily bioplynové stanice, které původně měly být na odpad nebo druhořadé krmivo – a dnes se kukuřice z 90 % pěstuje jen pro bioplynky.“ (Jiří Petr – zemědělec)

„Řepka jako symbol zla.“ (INFO.cz)

„Voda po polích stéká jako po asfaltu.“ „Zemědělci se posunuli k řepce, pšenici a kukuřici.“ (iDnes.cz)

„Zběsilé pěstování energetických plodin ničí půdu i podzemní vodu.“ (EURO)

„Plodiny nezabezpečující dostatečnou protierozní ochranu půdy (kukuřice, brambory, řepa)“ (Úroda) Opravdu. Po přečtení několika titulků a článků není těžké uvěřit, že největšími nepřáteli přírody jsou zemědělci a jejich řepka, kukuřice a brambory.Takto bych mohl článek ukončit. Veřejnost je shora uvedeným výkřikům nakloněna a už jim uvěřila.  A ti, kteří pracují v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství (2,1 % ze 4 milionů práce schopného obyvatelstva ČR), už nad výčty podobných blábolů a polopravd jen mávnou rukou.  Jenže mně to stejně nedá:

Řepka olejka – je vynikající technická plodina s hlubokým kořenovým systémem schopným vynášet splavené živiny i z větších hloubek, prokořeňovat půdu, zanechávat v ní pro následné plodiny a půdní organismy až 4,5 t sušiny posklizňových zbytků na 1 hektar. Zlepšuje půdní strukturu, vododržnost půdy, a protože je od zasetí do sklizně na poli 11 měsíců, je významnou protierozní plodinou.  Přerušuje téměř monokulturní pěstování obilnin na našich polích (více než 50 % ploch), zabraňuje jednostrannému odčerpání živin obilninami a šíření jejich chorob a škůdců.

Před 30 lety se jí v ČR selo 100 tis. ha. Časem rostla obliba velmi kvalitního řepkového oleje, jakož i spotřeba výlisků po získání oleje k výživě krav, kde nahradila dříve drahou, dnes GMO sóju. To vše, spolu s rozhodnutím EU o přimíchávání metylesteru z řepky olejky do nafty vedlo k tomu, že je dnes pěstována na přijatelných 400 tis. ha (16 % orné půdy, dále jen OP). Po roce 2020 bude ukončeno míchání oleje do nafty a její osevy poklesnou na 300 tis. ha.

Kukuřice – je obilnina z čeledi lipnicovitých stejně jako pšenice či ječmen. Je velmi výnosná, odolná proti chorobám a škůdcům, pěstitelsky nenáročná. Plodina celosvětově významná pro výživu lidí. Kukuřice má mohutnou kořenovou soustavu, přijímá vodu a živiny i z větších hloubek půdy, je teplomilná a odolná vůči suchu. Pěstujeme ji pro zrno, pokud ji necháme dozrát. Nebo jako glycidovou pícninu – siláž, konzervovanou kyselinou mléčnou pro celoroční krmení skotu a bioplynových stanic vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů. Před 30 lety se zrnová kukuřice pěstovala na 45 tis. ha (1,4 % OP) a silážní na 381 tis. ha (12 % OP). Nyní tato nepřátelská plodina zakrývá 84 tis. ha na zrno  a 225 tis. ha na siláž. Ano, za posledních 30 let došlo ke snížení počtu hektarů silážních kukuřic i přes poměrně masovou výstavbu bioplynových elektráren o 156 tis. ha. Jak se zdá, tak za sucho, horko, degradaci půdy, erozi… nemůže ani kukuřice!

Řepu a brambory z hlediska eroze snad ani nelze hodnotit, neboť pěstování řepy pokleslo ze 118 tis.  ha na polovinu (2,7 % OP) a brambor ze 110 tis. ha na 23 tis. ha (0,9 % OP). Navíc po roce 1989 bylo ve vyšších oblastech provedeno masové zatravnění svažitých polí. Co se tedy děje, kdo za to může (když ne řepka a kukuřice) a jak to řešit? Odpověď není nikdy jednoznačná, vždy je na vině více věcí střídavě větší nebo menší vahou

  1. Mění se klima – krajina je po delší dobu vystavena vyšším teplotám, méně prší. Od dubna vane suchý jižní a východní vítr místo západního a přináší letní teploty. Chybí aprílové počasí, studený máj, 40 dnů Medardovy kápěje a určitě byste mohli pokračovat dále.
  1. Půda tím dostává na frak – je vysušená, rozpálená a tvrdne jako kámen. Život v ní funguje jen je-li zastíněna nebo se přesouvá do spodnějších vrstev.

Struktura půdy, její úrodnost, schopnost jímat vodu a další její vlastnosti závisí i na její hloubce, kterou neovlivníme, a na obsahu organické hmoty, kterou dnes již neovlivníme také. Organickou hmotu jsme do půdy dodávali prostřednictvím hnoje hospodářských zvířat a pěstováním jetelovin, luskovin a dalších krmných plodin. Díky dovozům masa ze starých zemí EU silně exportně zaměřených, které nás zavalily svými masnými výrobky prostřednictvím svých supermarketů, se u nás snížil stav skotu o 2,1 milionu kusů (-60 %) a prasat o 3,3 milionu kusů (-69 %). Přičemž počet u nás chovaných zvířat stále klesá.

Pohled na naši krajinu není nijak vábný. Tráva na lukách a pastvinách spálená jako na Balkáně, řeky bez vody, stromy reznou, půda je rozpraskaná, polní plodiny nerostou. Ale podobná situace je dnes na polovině světa, a další jeho část trápí zase povodně. Řešením tady může být pro každého z nás „sundat trochu nohu z plynu“ – zpomalit, trochu popřemýšlet, vysadit pár stromů, šetřit energii, neplýtvat vodou a potravinami, omezit se ve spotřebě věcí, které nepotřebuji, udělat pár kroků pěšky, snížit kopu svých odpadků. Naslouchat přírodě a vnímat přírodu s větší pokorou, zaslouží si to. I od Vás.

Autor: Ing. Jiří Princ